Exkurze Osvětim

V úterý 22. května jsme se společně s žáky ze ZŠ Nenkovice a Ježov vydali na dlouho plánovanou exkurzi do polské Osvětimi. Vzhledem k tomu, že nás čekala téměř pětihodinová cesta, ocenili naši vybraní osmáci a deváťáci kvalitní autobus i poutavé vyprávění naší průvodkyně, spolumajitelky šlapanické cestovní kanceláře, paní Ing. Lenky Malíkové.

Všichni se tak dozvěděli základní informace o Polsku, seznámili se s tím, jakým historickým vývojem tato s námi sousedící země prošla. Nejvíce prostoru bylo samozřejmě věnováno období první poloviny 20. století, zvláště rokům 1914 až 1945. Navíc jsme při tom zhlédli zajímavý dokument – Hon na Hitlera, který líčil poslední dny 2. světové války, hledání strůjce válečného pekla, ale i poválečné období, kdy se řada nacistických pohlavárů snažila před spravedlností uprchnout do jiných zemí.  Naše první kroky mířily do koncentračního tábora Auschwitz, který vznikl na místě bývalých polských kasáren. Místní průvodce nám poté vyprávěl o historii tábora, stavebních úpravách i deportacích prvních zajatců. Zvláště při líčení otřesného denního režimu nás mrazilo v zádech. Postupně jsme procházeli jednotlivými domy, dostali jsme se i do kobek vězení či na popraviště. V tomto pracovním zajateckém táboře nacházeli smrt nejdříve hlavně političtí vězni, teprve na počátku roku 1942 sem začalo být sváženo židovské obyvatelstvo z Polska. V té době ale již nacističtí zločinci (Hitler, Eichmann) přišli se zrůdným plánem známým jako holocaust – systematickým vyvražďováním Židů i dalších zajatců pomocí plynových komor, krematorií a jedovatého plynu Cyklonu B. Při vstupu do těchto prostor se nám opravdu stáhlo hrdlo a všechny přepadla tíseň.  V druhé části naší exkurze jsme se  přemístili do nedaleké Březinky – Birkenau. Tam Němci za války vytvořili vyhlazovací tábor se čtyřmi plynovými komorami a krematorii, v nichž denně nacházelo smrt i 8000 zajatců. Někteří byli likvidováni okamžitě po příjezdu, jiní pracovali jako otroci a přežívali v otřesných podmínkách, jimž ani současník nechce věřit. Návštěvník stojící na daných místech nechápe, jak mohl civilizovaný svět připustit takové masové vyvražďování, nechápe, kam až může člověk klesnout při touze po moci a majetku. I proto je potřeba tyto události stále připomínat dnešní mladé generaci jako memento, které se již nikdy nesmí opakovat.

Po několikahodinové poučné prohlídce jsme se vrátili k autobusu a rozjeli se zpět k domovu.

Mgr. Pavel Fraj

Nejnovější aktuality