Březinová je zkušená autorka knih pro děti a mládež, kterých má na svém kontě úctyhodné množství. Ve své tvorbě se zaměřuje jak na nejmenší (leporela), tak na školáky, ale i na teenagery.
Původně je absolventkou Pedagogické fakulty obor český jazyk-dějepis a od roku 1997 spisovatelkou z povolání. Kromě psaní a veřejného čtení k jejímu tvůrčímu životu neodmyslitelně patří kontakt se svými čtenáři formou besed, které pořádá na jaře a na podzim po celé České republice a Slovensku.
V naší škole není její jméno vůbec neznámé, jelikož dvě knihy od ní mají zahrnuty v povinné četbě žáci 6. a 9. ročníku.
Beseda určená především osmákům a deváťákům se nesla v duchu závislostí. Spisovatelka nám představila svůj triptych Holky na vodítku, jehož hrdinky, dospívající dívky, se potýkají s různými závislostmi, jako např. gamblerství, anorexie, narkomanie. Série obsahuje tituly: Jmenuji se Ester, Jmenuji se Alice a Jmenuji se Martina. Sjednocujícím prostředím je psychiatrická léčebna v Bezděkově, kde se díky týmu odborníků dívky snaží vymanit ze svých závislostí. Ono pomyslné „vodítko“ je má ochránit před nástrahami života venku.
A proč si ke zpracování vybrala Březinová toto jistě velmi náročné téma? Říká, že to přišlo nějak přirozeně s dospíváním jejích dcer, kdy si sama hledala informace k tomto, které by jako prevenci použila u nich.
Zajímavé bylo její vyprávění zážitků z léčebny, kde se nechala dobrovolně zavřít, aby na vlastní kůži zažila dění zde. Od některých pacientů vyslechla jejich životní příběhy, které se jí staly inspirací k napsání zmiňovaného triptychu. Takže všechny příběhy jsou pravdivé, ale samozřejmě postavy i léčebna jsou fiktivní.
Spisovatelce se podařilo podat žákům toto téma velmi poutavou formou a vtáhnout je tak do problematiky. Snad si každý odnesl poučení, že jakákoliv závislost je velkým problémem nejenom pro ně samotné, ale i pro všechny nejbližší. Zároveň všechny varovala před potřebou ochutnat „zakázané ovoce“. Někdy i první dávka drogy může způsobit závislost.
Mgr. Lenka Procházková
by